Měl jsem možnost se jako host účastnit natáčení pořadu Máte slovo v České televizi (odkaz na záznam pořadu zde). Téma reagovalo na případy z minulého roku a nedávné doby, kdy hlavně potraviny z Polska byly v médiích vidět často a ne zrovna v pozitivním světle. Jen pro připomenutí, nadlimitní obsah olova v rýži, chemická sůl v potravinách namísto jedlé, zbytky jedu na hlodavce v cukrovinkách a několik dalších. Bohužel v televizním pořadu nebylo příliš mnoho prostoru pro uvedení nějaké ucelené informace a myslím si, že samotné téma si zaslouží uvedení na pravou míru několik věcí.

Jednak by se téma nemělo trochu bulvárně jmenovat “potraviny z Polska”, ale spíše “nekvalitní a šizené potraviny”. To proto, že Polsko není jediný stát vyrábějící potraviny a také není jediný s prohřešky u svých potravin. V minulosti byly například velmi nebezpečné případy s dioxiny nebo bakteriemi v potravinách z Německa a nemusíme chodit daleko, stačí si vzpomenout na kauzu s methylalkoholem v ČR.

Nelze tedy jednostranně napsat, že špatné jsou jen potraviny z Polska a také, že všechny potraviny z Polska jsou špatné. Na množství potravin z Polska, které se k nám dováží byly ty problémové opravdu zlomkem těch splňujících všechny normy. Ale pravdou je, že zmíněné prohřešky, které proběhly médii, byly velmi zásadní a rozhodně nebyly zanedbatelné a navíc také některé z nich i systémové. To třeba v případě chemické soli, která, jak se zdá, se do potravin mohla přidávat dlouhodoběji a nejednalo se o omyl, stejně jako u methylové kauzi u nás.

Postoj polských úřadů rozhodně na českého spotřebitele nepůsobil důvěryhodně, když prakticky do dnes nemáme informaci v kterých potravinách mohla chemická sůl být obsažena. Přitom dle pravidel EU měla polská inspekce vložit tyto informace do systému rychlého varování, aby mohly být případně vyvežené potraviny z prodeje stáhnuty. Sice se jednalo o prohřešky konkrétních jednotlivých výrobců, ale svým postojem úřady vyslaly nedůvěryhodný signál, protože zatajování informací určitě nikomu nepomůže.

Dobré by bylo zmínit, že dovážené potraviny mají různý původ – buď jsou přímo originálním produktem z Polska nebo potravinou vyrobenou v Polsku, ale prodávanou pod českou značkou, kterou si spotřebitel spojuje s českým původem a nebo se jedná o potraviny vyráběné na zakázku konkrétního obchodního řetězce a zde je potřeba zdůraznit slovo na zakázku, kdy požadavkem číslo jedna je cena.

To, že je obecně rozdílná kvalita mezi potravinami z Polska určenými na polský a český trh potvrzuje mnoho reakcí našich uživatelů a návštěvníků, které toto téma zaujalo, když jsme o něm před časem informovali. Mnoho z nich jezdí do Polska přes hranice nejenom za nižší cenou, ale také za kvalitou, na kterou sami nedají dopustit. Ozvali se nám i poláci žijící v ČR s tím, že u nás nenakupují a jezdí si pro potraviny do své země.

Každé takovéto rozčeření mediálních vod kauzami a skandály, které rozhodně nejsou příjemné pro nikoho sebou nese často i nasměřovaný ukazováček na konkrétního viníka. Myslím si, že to je příliš jednoduché ukázat na jednotlivce nebo firmu. Viníků těchto problémů je několik a vina je tedy rozdělena mezi ně. Svůj podíl rozhodně nemůže zapřít výrobce, který buď technologickou nekázní nebo v horším případě i záměrně způsobí, že se do potraviny dostávají látky, které nejsou jedlé nebo i jedovaté. Nebo složení je ošizeno oproti deklarovanému obsahu na etiketě, v minulosti například kakao, kterého doopravdy v balení bylo jen 80%. Svůj díl viny mají ale i prodejci a dodavatelé – z jejich pera vznikne objednávka, kde není neobvyklé, že je napsána potravina a za jakou cenu ji má výrobce vyrobit. Pod tímto obrovským tlakem pak vznikají lektvary a otraviny (nejedná se o překlep). Nelze ale také přehlížet podíl spotřebitelů samotných. Asi nikdo z nich nechce nekvalitní, jedovaté nebo šizené potraviny vědomě kupovat – ale dělají to. A pokud je po něčem poptávka, bude se to i vyrábět a prodávat. To je potřeba si uvědomit.

A co k tomu vede spotřebitele ? Nabízí se jednoduché vysvětlení – cena. Ale tak úplně jednoduché to také není, určitě bych k tomu přidal i chybějící základní znalosti o potravinách a hlavně také zájem o takové znalosti. Není to sice řešením celého problému, ale pokud každý nezačne sám u sebe, moc se toho měnit určitě nebude. Samozřejmě nikdo z nás nemá doma drahé přístroje na analýzu potravin, navíc na to zde máme odpovědnou Státní potravinářskou a zemědělskou inspekci, ale do určité míry můžeme i sami konzumaci šizených a nejedlých otravin předejít. A to právě zmíněným zájmem o složení potravin a získávání znalostí o nich. Většina potravin, která měla nějaký problém se svojí nezávadností přitom varovala spotřebitele již sama a to na svém obalu, sice malým písmem, ale na to jsme si už měli zvyknout, že složení, tedy to nejpodstatnější je upozaděno na úkor lákavých obrázků na obalu, které často nekorespondují s tím, co je uvnitř.

Pro člověka, který se složením potravin aspoň trochu zabývá, tak jsou varovné signály zcela jasné, nadměrné použití zahušťovadel u jogurtů, vysoký obsah cukrů u dětských potravin, nebo použití aromat a barviv místo skutečného ovoce. Nebo rostlinné tuky a nízký podíl kakaa v čokoládě a takto bychom mohli pokračovat.

Stačí se ale podívat kolik času dnešní “letákový člověk” věnuje výběru mobilního telefonu, auta, či zájezdu do Chorvatska. Zkoumá spoustu parametrů a ukazatelů, nedívá se jen na cenu a barvu zboží, ale zajímá ho spotřeba auta, výdrž baterie a mnoho dalšího o čem si buď sám zjišťuje informace nebo zná někoho, kdo se v dané oblasti vyzná a poradí mu. Proč ale to samé lidé nedělají, když jde o jejich zdraví a kvalitu jejich života ? Přitom potraviny kupujeme skoro každý den a ovlivňují náš život mnohem více než nevhodně vybraný typ mobilu.

Co si o tomto tématu myslíte Vy ? Potraviny z Polska nekupujete vůbec nebo jezdíte pro ně zásadně přes hranice ? A věděli jste, kolik česky vypadajících potravin s lokálně znějícími názvy se vyrábí v Polsku ? Na seznam potravin z Polska v naší databázi se můžete podívat zde, možná jste ani o některých nevěděli, že z Polska jsou.