Dříve byly v České republice závazné státní normy (ČSN). Přesně určovaly, z čeho má být která potravina vyrobena. To dnes už neplatí. Legislativa upravuje pouze konkrétní požadavky na specifické složení pro úzký okruh potravin. Dokonce i u aditiv (E) jsou omezení co do množství jen u některých kategorií. V praxi pak sice existuje ještě několik chráněných názvů, které chce-li výrobce použít, musí dodržet recepturu, tím ovšem výčet končí. A co zbytek segmentu? De facto jakékoliv další potraviny lze připravit z „čehokoli“ co může být použito k lidské spotřebě a jediné co musí výrobce splnit, je, že to bude uvedeno na obale.

Dosud se mnoho zákazníku spoléhalo na různé značky kvality například Klasu. Ale ty bohužel ne vždy opravdovou kvalitu, případně snížené množství aditiv (E) zaručovaly. Proto se sami výrobci rozhodli zavést dobrovolný systém cechovních norem. Jsou odpovědí na neexistenci standardů kvality. Po zrušení závaznosti státních norem totiž vzniklo faktické legislativní vakuum – tedy i prostor pro nepoctivé výrobce a dovozce, kteří nevydrželi trvalý tlak na až místy nesmyslné snižování ceny a začali pomalu měnit složení potravin tak, že nakonec zcela zdevastovali pojem kvalitní potravina.

Česká cechovní norma má být základní normou, která stanoví kvalitativní parametry potraviny, pro níž byla zpracována a z níž vyplývají nadstandardní parametry, kterými se daná potravina liší od jiných srovnatelných potravin uváděných na trh. Česká cechovní norma může být zpracována buď pro skupinu potravin vyráběných několika výrobci na území ČR, nebo i pro jednu konkrétní potravinu vyráběnou jedním konkrétním výrobcem, a to bez ohledu na velikost trhu, na který je potravina uváděna.