11.11. Den svatého Martina. Z dřívějších tradic se více méně dochovaly už jen husy a víno ?.

V dávných dobách se v tento den nejen slavilo všeobecným veselím a hodováním, ale byl to i den odvodů daní, obnovování smluv a kontraktů, zahajovali se tribunály či probíhaly volby do místních zastupitelstev.

Dnes máme tento ten spojen s ochutnávkou mladých vín. Svatomartinská vína jsou suchá vína se zbytkovým cukrem do 9 g/l, u nichž je povolen nepatrný obsah CO2, a liší se pouze maximálním obsahem alkoholu. U bílých a růžových vín a klaretu nesmí povolený obsah alkoholu překročit 12,5 % obj. U červených vín je maximální obsah alkoholu stanoven na 13 % obj. Aby víno mohlo nést značku Svatomartinské, musí být vyrobeno z hroznů odrůd Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Muškát moravský (bílá vína) nebo Modrý Portugal a Svatovavřinecké (růžová a červená vína) vypěstovaných na území České republiky. 

K popíjení a prodeji Svatomartinského vína se váže několik pravidel:

• Svatomartinská vína by se neměla otevřít dříve než 11. 11.
• Víno se nalévá vždy z lahve a nikdy ze sudu.
• Na etiketě musí být vždy logo Svatomartinského vína, tj. značka se sv. Martinem na bílém koni.
• Každá láhev musí být opatřena předepsanou záklopkou (která je pro všechny vinaře stejná) s nápisem Svatomartinské a datem ročníku na hrdle láhve.

Další dodržovanou tradicí je pečená husa. A proč právě husa? Jedna legenda praví, že husy při kázání sv. Martina rušily, proto skončily na pekáči. Další příběh hovoří o tom, že husy sv. Martina prozradily, když se mezi nimi ukrýval. Zda pak bude s červeným nebo bílým zelím a s jakým knedlíkem je už jen na mistru kuchaři. Kromě pečené husy se vaří i tradiční hustá polévka z husích drobů – kaldoun a mohou se objevit i různě zpracovaná játra či paštika jako předkrm.

K tradičním sladkým pokrmům tohoto den patří martinské rohlíčky. I zde je hned několik vysvětlení, proč jsou ve tvaru rohu. Martinské rohlíky tak mají připomínat starověký roh k pití (Trinkhorn) či rohy obětovaného býka, tedy pohanské zvyklosti, které byly přebrány i do křesťanských oslav. Čeští obrozenečtí historici pak tvrdili, že svátek sv. Martina položila církev do doby slavností Baccha (Dionýza), zobrazovaného s dvěma růžky na hlavě, proto začali pekaři péci pečivo podobné těmto růžkům. Ať už to bylo, jak chtělo, jsou dobré a recept na ně neopomněla ve své kuchařce ani vyhlášená Magdalena Dobromila Rettigová.

Křehké martinské rohlíky. Utři hodně ¼ kila čerstvého másla, přidej k němu tři žloutky, dvě celá vejce, 4 dgr. rozdělaných lisovaných kvasnic, kus tlučeného cukru, s půl citronu kůru, koflík vlažné smetany, a přimíchej k tomu ¼ kila pěkné mouky, osol to trochu a těsto náležitě vypracuj: kdyby bylo řídké, tedy přidej ještě dle uznání mouky a nech je zkynout; potom je dej na vál posypaný moukou, rozválej je tence, nakrájej z něho kružátkem na tři prsty široké a asi šest prstů dlouhé lístky, pomaž každý připravenou již nádivkou: tvarohem, povidly nebo mákem, zaviň je, utvoř úhledné rohlíčky, klaď je hezky od sebe na plech máslem pomazaný, pomaž je rozkloktaným vejcem a nech je pěkně upéci; pak je posyp tlučeným cukrem a urovnej je úhledně na talíř.

—Rettigová, Magdalena Dobromila, Domácí Kuchařka, 1888, s. 392

AŤ UŽ SI VYBERETE COKOLI – TAK DOBROU CHUŤ A NA ZDRAVÍ ?