Obaly pro potraviny patří do široké skupiny materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami, které jsou regulovány jednotnou neboli harmonizovanou evropskou legislativou. V legislativě Evropské unie (EU) jsou stanovena pravidla všeobecného rozsahu, která se vztahují na všechny materiály a předměty pro styk s potravinami, tedy i na potravinářské obaly. Při jejich důsledném dodržování a správné aplikaci je zaručeno, že spotřebitel se nemusí obávat, že by koupil balenou potravinu, která by byla pro něho nebezpečná z důvodu nevhodného obalu. 

V Evropské unii se na všechny materiály určené pro styk s potravinami a výrobky z nich vztahuje jednotné, ve všech státech EU přímo aplikovatelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami (dále jen FCM).

Toto nařízení stanovuje jednotná pravidla a požadavky pro všechny výrobce, dovozce, distributory, ale i kontrolní orgány členských států Evropské unie.

Zásady stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 požadují, aby materiály:

• neuvolňovaly své složky do potravin v množstvích, která by mohla ohrozit lidské zdraví,
• nezpůsobovaly nepřijatelnou změnu ve složení potravin a zhoršení jejich chutě a vůně, případně aby potraviny ovlivnily svým nepříjemným pachem.

Tato legislativa dále specifikuje:

• zvláštní pravidla pro nové inovativní typy materiálů, označované jako aktivní a inteligentní materiály,
• pravomoci Evropské komise zavést další specifická opatření EU pro konkrétní materiály uvedené v příloze č. I tohoto nařízení (např. pro plasty, včetně recyklovaných plastů, keramiku, celofán, sklo, pryže a elastomery, atd.),
• postup pro posuzování bezpečnosti látek používaných při výrobě FCM, při němž významnou roli při hodnocení zdravotních rizik zaujímá Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) , zřízený Evropskou komisí,
• pravidla pro označování včetně značení výrobků pojmenováním v souvislosti s jejich použitím (např. jako kávovar, lahev na víno nebo polévková lžíce) nebo povinnosti označit výrobky pro styk s potravinami jednotným grafickým symbolem,
• požadavky ohledně povinné dokumentace o shodě a sledovatelnosti výrobku.

Obrázek: Grafický symbol pro výrobky určené pro styk s potravinami.

Zdravotní požadavky na obaly z plastů

V současné době je nejlépe a nejhlouběji propracovaným specifickým opatřením v rámci EU nařízení Evropské komise č. 10/2011 o plastech a předmětech z nich.

Toto nařízení obsahuje požadavky na složení plastů a výrobků z nich, včetně zavedení jednotného pozitivního seznamu Unie pro chemické látky (monomery, a další vstupní látky a přísady), které je možné při výrobě plastů pro styk s potravinami používat.

Nařízení Evropské komise č. 10/2011 také stanovuje pravidla pro posuzování bezpečnosti plastů a předmětů z nich pomocí migračních testů, včetně podmínek pro jejich laboratorní provádění. Dále stanovuje náležitosti vydání "prohlášení o shodě" výrobcem, dovozcem či distributorem, jako nástroj pro deklaraci shody výrobku s legislativními požadavky.

K základním kritériím inertnosti a bezpečnosti plastů, které musí být důsledně dodržovány a plněny, patří zejména specifické migrační limity (dále jen SML). SML je definován jako maximální množství látky či skupiny látek, které se může uvolnit z obalu do potravin a kdy je ještě bezpečně zaručeno, že tyto látky nemůže i při dlouhodobé expozici poškodit lidský organismus. Jedná se o množství, které je pro spotřebitele zcela bezpečné.

Dalším bezpečnostním kritériem je limit pro celkovou migraci. Limit celkové migrace je pro všechny plastové výrobky univerzální, jeho hodnota je 60 mg/kg potraviny a znamená, že obsah všech látek, které se uvolní z plastu do potraviny, nesmí překročit tuto limitní hodnotu. Toto kritérium je v podstatě parametr inertnosti nebo-li odolnosti obalu či předmětu vůči potravině, která je v něm balena nebo s níž přichází do styku.

Využití recyklovaných materiálů při výrobě obalů

Strategie přechodu z lineární ekonomiky na cirkulární/oběhové hospodářství, která nese základní myšlenku, co nejlépe využívat stávající zdroje, má dopad i na výrobu a používání obalů. V současné době je stále větší snaha využívat recyklované materiály i pro výrobu potravinářských obalů a dalších předmětů pro styk s potravinami.

Používání recyklovaných materiálů pro výrobu potravinářských obalů však může představovat významné zdravotní riziko, protože recyklované materiály mohou být kontaminovány neznámými, často velmi nebezpečnými, pro lidský organismus toxickými, chemickými látkami.

Proto Evropská komise nařízením (ES) č. 282/2008  stanovila pravidla pro recyklované plasty. 

V současné době se stále více ukazuje jako problém například používání nevhodných sběrových papírů pro výrobu papírových a kartonových obalů, a to kvůli uvolňování některých karcinogenních, mutagenních látek či látek toxických pro reprodukci. V posledním desetiletí se ukazuje, že významným zdravotním problémem pro populaci se stává expozice lidského organismu látkami označovanými jako endokrinní modulátory.

Na uvolňování všech těchto vysoce nebezpečných látek se v současnosti klade při posuzování bezpečnosti výrobků a při zajištění ochrany zdraví spotřebitelů čím dál větší důraz.

Podívejte se na celý článek, dozvíte se tam podstatně více a získáte i další odkazy ať už n platnou legislativu nebo weby, kde se k dané problematice dá dohledat více.