Izraelská firma – MeaTech 3D vyvíjí maso, které by se tisklo na 3D tiskárně. Mezi jejich letošní cíle patří přijít s variací hovězího steaku o hmotnosti 100 gramů, která bude téměř k nerozeznání od pravého skotu. Budou alternativy masa vyrobené na 3D tiskárně již brzy finančně dostupné, nebo si ještě počkáme, než se stanou každodenní a smysluplnou součástí našeho jídelníčku?

Imitace masa a živočišných potravin patří k hlavním trendům gastronomie posledních let. Stále větší množství firem přichází s výrobky, které svým vzhledem, povětšinou i chutí připomínají maso. Pro své veganské potraviny používají například sóju, tofu, hrachový a rýžový protein nebo klíčenou fazoli mungo. Jejich sortiment se těší čím dál větší oblibě. Hodnota světového trhu s veganským jídlem by se podle odhadů měla od loňska až do roku 2025 zvýšit o téměř sedm miliard amerických dolarů.

Přestože se napříč Evropou stále zvyšuje povědomí o udržitelnosti a ochraně životního prostředí, rostlinné imitace masa se u mnohých lidí nesetkávají s úspěchem. Společnost se hlasitě vyhrazuje vůči velkým chovům dobytka a drůbeže, které přispívají k týrání zvířat a produkují množství biologického odpadu, ale zároveň otázky rostlinných náhražek masa vzbuzují spíše nedůvěru či nechuť. Mohla by takové stanovisko změnit nová technologie 3D tištěného masa z kmenových buněk?

Na rozdíl od čistě rostlinných imitací, výhoda 3D masa je v reálné chuti, textury i aroma. 3D maso oproti tradičnímu hovězímu se bude lišit nejen nižším cholesterolem, ale také vyšší šetrností vůči životnímu prostředí.

A v čem technologie spočívá?

Metoda využívá bioreaktorů, v nichž díky množení kmenových buněk za pomoci biologických roztoků a hormonů roste hovězí maso. Výsledek, který poté vyprodukuje 3D tiskárna, vizuálně opravdu připomíná kus masa. Na první pohled se podobá dokonalému steaku. Kmenové buňky dokážou dnes odborníci získat například i ze špičky drůbežího pírka. A z nich mohou nakonec vzniknout třeba alternativy kuřecích nugetek. „Vědci umí nařídit buňce, aby nadále neprodukovala peří, a navrátit ji zpět do buňky dřívějšího stadia.

A co cena?

Když se roku 2013 v Nizozemsku představil první burger vypěstovaný v laboratoři, jeho cena se odhadla na 330 tisíc dolarů za jeden kousek. Od té doby se změnilo leccos. V následujících několika letechby se mohly kusy buněčného masa z laboratoře prodávat v supermarketech v řádech 20 dolarů.

Zdroj: Česká spořitelna