Proč přichází institut potravinového ombudsmana?

Český trh s potravinami se v posledních letech potýká s výraznou volatilitou cen a neustálým napětím mezi jednotlivými články dodavatelského řetězce. Primární producenti, zpracovatelé i maloobchodní řetězce se navzájem obviňují z neúměrného navyšování marží, jehož konečným plátcem je vždy spotřebitel. Ministerstvo zemědělství na tuto situaci reaguje zřízením institutu potravinového ombudsmana.

Cílem není pouze pasivní sběr stížností, ale aktivní moderování vztahů na trhu. Z dlouhodobého hlediska chyběl orgán, který by disponoval jasnými daty a mohl autoritativně, avšak nezávisle, pojmenovat, kde přesně v řetězci dochází k disproporcím. Dosavadní mediální i politické přestřelky nepřinesly žádné reálné řešení, pouze snížily důvěru veřejnosti v tuzemský potravinářský sektor.

Kdo je Jindřich Fialka a jaké bude mít pravomoci

Do role potravinového ombudsmana byl jmenován Jindřich Fialka, dosavadní vrchní ředitel sekce potravinářství na Ministerstvu zemědělství. Jde tedy o člověka, který zná legislativní i praktické fungování resortu.

Jeho role bude spočívat především v následujících oblastech:

• Komunikační uzel: Bude fungovat jako přímá spojka pro podávání podnětů od spotřebitelů i samotných podnikatelů v potravinářství.

• Monitoring marží: Ombudsman by měl dohlížet na analytickou činnost spojenou s rozkrýváním cenotvorby u základních potravin.

• Ochrana slabších článků: Zaměří se na nekalé obchodní praktiky, kterým často čelí menší dodavatelé a zemědělci ze strany dominantních hráčů na maloobchodním trhu.

Otázkou, kterou si odborná veřejnost právem klade, je reálná vymahatelnost jeho zjištění. Funkce ombudsmana z podstaty věci nedisponuje silnými exekutivními pravomocemi, nemůže diktovat ceny ani marže určovat. Jeho hlavním nástrojem bude tlak na transparentnost, pojmenování problémů a případné předávání podnětů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) či České obchodní inspekci (ČOI).

Konec přehazování horké brambory: Zaměřeno na cenotvorbu

Spor o to, kdo zdražuje potraviny, se stal folklorem české ekonomiky. Zemědělci ukazují na potravináře, potravináři na obchodní řetězce a řetězce zpět na rostoucí náklady primárních výrobců. Potravinový ombudsman má tento začarovaný kruh protnout pomocí faktů.

Plánovaný monitoring marží by měl exaktně ukázat, jaká část z konečné ceny produktu připadá na surovinu, zpracování, logistiku a čistý zisk prodejce. Ačkoliv se jedná o krok směrem k vyšší transparentnosti, nese s sebou úskalí. Metodika výpočtu marží je složitá a snadno napadnutelná. Pro úspěch institutu bude klíčové, aby data, se kterými bude Fialka pracovat, byla robustní, nezávislá a metodicky neprůstřelná. V opačném případě hrozí, že se monitoring promění jen v další datovou sadu, jejíž interpretaci si každá strana ohne podle svých potřeb.

Dopad na spotřebitele a kvalitu potravin

Ačkoliv se debata točí primárně kolem cen a marží, přínos pro spotřebitele by měl zasáhnout i oblast kvality. Platformy jako Fér potravina dlouhodobě upozorňují, že tlak na co nejnižší cenu v maloobchodě často vede k degradaci složení výrobků. Výrobci, tlačeni k mantinelům rentability, nahrazují kvalitní suroviny levnějšími alternativami.

Zásahy ombudsmana mohou pomoci kultivovat tržní prostředí tak, aby cena nebyla jediným a absolutním měřítkem. Kvalitní potravina musí spotřebiteli dodat odpovídající nutriční hodnoty – od kvalitních bílkovin a správného poměru tuků (včetně sledovaného poměru omega-3 a omega-6 mastných kyselin) až po nepostradatelné mikroživiny. Každá esenciální vitaminová a minerální látka má ve zdravém jídelníčku své místo a její deficit způsobený nákupem průmyslově vysoce zpracovaných, „ošizených“ potravin představuje skryté zdravotní riziko i náklad pro společnost.

Pokud ombudsman dokáže omezit nekalé praktiky a tlak na nepřiměřené slevové akce, může to paradoxně uvolnit ruce poctivým výrobcům. Těm se pak otevře prostor pro udržení nebo dokonce zvyšování kvality bez existenčních obav z vyřazení z pultů nadnárodních řetězců.

Reakce trhu: Kdo tleská a kdo pochybuje?

Vznik nové pozice vyvolal napříč trhem rozporuplné reakce:

• Velcí hráči a potravinářské komory: Větší agrární a potravinářské podniky tento krok zčásti vítají. Vidí v něm příležitost, jak obhájit své nákladové struktury a přenést část tlaku na obchodní řetězce.

• Malí zemědělci a producenti: Zástupci menších farem jsou často skeptičtí. Podle některých ohlasů je pozice zbytečná a trh nevyřeší, pouze přidá další vrstvu byrokracie. Obávají se, že zájmy velkých agrokombinátů budou slyšet hlasitěji než problémy lokálních producentů.

• Politická opozice a ekonomové: Zaznívají hlasy (např. od zástupců ODS či ekonomických komentátorů), že stát by neměl politicky zasahovat do volného trhu a cenotvorby. Varují před tím, že osvěta je sice žádoucí, ale plošné vyhodnocování marží státním úředníkem je zavádějící, neboť každý dodavatelský vztah má svá specifika a odlišnou strukturu nákladů.

Výhled do budoucna: Skutečná změna, nebo jen politické gesto?

Zřízení pozice potravinového ombudsmana je bezpochyby silným signálem, že stát nechce být v otázce cen a kvality potravin pouze pasivním pozorovatelem. Jindřich Fialka stojí před nelehkým úkolem: musí si vybudovat přirozenou autoritu na trhu, kde dosud panovala spíše nedůvěra a nepřátelství.

Bude muset jasně definovat hranici mezi žádoucí tržní osvětou a nebezpečným politickým mikromanagementem. Pokud se jeho úřad zaměří na tvrdá data, potírání klamavých praktik a narovnání asymetrických vztahů mezi dodavateli a řetězci, může instituce dávat smysl. Pokud však sklouzne k pouhému publikování populistických žebříčků bez hlubší analýzy, stane se z ní jen dočasný politický štít.

Pro platformy prosazující férový přístup k potravinám a výživě představuje nový úřad příležitost k odbornému dialogu. Budeme pečlivě sledovat, nakolik se podaří vnést do dodavatelských řetězců spravedlnost, ze které bude v konečném důsledku těžit ten nejdůležitější článek – informovaný a náročný spotřebitel.